Příroda jako učitel - den III.

Třetí umělecko-badatelský den projektu Příroda jako učitel patřil vzduchu a větru.

Tentokrát nás cesta zavedla do Krušných hor, kde jsme se vydali hledat místo, na němž začíná příběh řeky Bíliny. Putovali jsme krajinou, ověřovali své badatelské otázky a hledali drobné stopy, podle kterých lze poznat, že právě tady voda poprvé vystupuje ze země.

Zkoušeli jsme vytvořit vlastní malé prameniště a přemýšleli, kudy si voda hledá cestu a co všechno její putování ovlivňuje. Vítr se mezitím stal naším dalším průvodcem. Pozorovali jsme jeho směr i sílu, naslouchali zvukům lesa a sledovali, jak rozhýbává větve, trávu, světlo i krajinu kolem nás.

Ze stužek, barev, linií a zachycených vjemů nakonec mezi stromy vznikla společná větrná galerie – obraz, který nebyl nikdy úplně hotový, protože jej vzduch každou chvíli znovu proměňoval.

Učili jsme se vnímat krajinu nejen jako místo, kterým procházíme, ale jako živý příběh vody, země a vzduchu, jehož součástí jsme i my sami.